21. července

Dnešní den jsme začali - jako obvykle - snídaní. Ta byla dnes sice trochu opožděná, protože únava ze včerejška způsobila, že jsme si nechtě prodloužili spánek, ale do muzea Louvre jsme úspěšně vstoupili (včera nalezeným postranním vchodem) již kolem desáté.

Prohlídku jsme zahájili v síních věnovaných dalekým krajům (Severní a Jižní Americe, Africe a Asii). Zde jsme si mohli libovat, protože návštěvníků zde bylo pomálu, na což jsme v dalším průběhu dne vzpomínali proplétajíce se mezi davy turistů. Tato první část Louvru nás oslovila též pro své exponáty (hlavně různé druhy sošek primárně náboženského charakteru), které nám připadají značně atypické a dokáží Evropana konfrontovat s "překvapivým" faktem, že veškerá známá a rozšířená kultura není ta euro-americká.

Nevíme ani jak, ale po vystoupení z výtahu jsme se ocitli zcela jinde, než jsme očekávali, z čehož plynulo ponaučení, že pro příště budeme chodit v tomto muzeu pouze po schodištích. Obklopily nás obrazy evropských malířů rozličných národností a století, z nichž kvantitativně nejpočetnější jsou samozřejmě díla období renesance a baroka. A tak se Jeníkovi vyplnila jeho obava....po sobotě v Invalidovně jsme opět měli před sebou jeden obraz vedle druhého (rozumějte - v Invalidovně malby rozhodně nepřevažovaly, ale můj manžel má zjevně trochu jiné vzpomínky). Malířství jsme si proto v Louvru plánovali nechat až na konec prohlídky, ale člověk míní a Bůh mění, takže jsme chtě (já) a o něco méně chtě (Honzík) uzřeli Rafaelovu Madonnu, Monu Lisu, Ghirlandaiho Starého muže s vnukem, díla Carravagia, El Greca, Delacroixe i Davida a mnoha dalších.

Po tomto putování jsme se rozhodli opustit Louver a vydat se na oběd do nedaleké restaurace na nábřeží Seiny, kterou jsme si vyhlédli již včera. Občerstveni jídlem jsme se opětovně vrhli do slavného muzea, abychom pokračovali v prohlídce. Mapka muzea již během dopoledne skončila hluboko v mé kabelce, neboť jsme usoudili, že rozlehlost paláce a nepřeberné množství sálu ztěžuje orientaci v ní a proto se raději necháme unášet náhodně zvolenými chodbami. Doprošli jsme si část obrazárny a přesunuli se do časů antického Řecka a Říma s mnoha sochami a reliéfy, které jsou v Louvru shromážděny. Z jiného soudku pak bylo umění raně středověké Evropy reprezentované mozaikami a soškami, stejně jako umělecká díla i předměty denní potřeby z oblasti Dálného východu. Na tyto prostory navazovala expozice představující návštěvníkům Blízký východ a arabský svět. V pozdní odpoledne jsme si prošli ještě část sochařského evropského umění a zamířili, vytlačováni davy turistů, z paláce, protože se blížila zavírací hodina.

Na cestě domů se nám konečně podařilo zaslat pohlednice do našich rodných hnízd. Pohlednice, které jsme ve čtvrtek nakoupili, v sobotu k nim opatřili známky a včera jsme slavnostně napsali přímo v útrobách Vítězného oblouku. No a do doby než dorazí přes půl Evropy si užívejte stejně krásné dny v Čechách jako my tady v Paříži.