17.července 2014

Tak se Versailles konečně dočkalo...návštěvy novomanželů Bělohoubkových. Po nádherné romantické snídani - kterou mi Jeníček naservíroval až rovnou pod nos do postýlky - jsme nasedli před naším hotelem na autobus a s několika přestupy jsme se při zachování fyzického i psychického zdraví dopravili vlakem RER C až do Versailles.

Davy turistů, jejichž cíl byl zcela zjevně shodný s tím naším nás trochu deprimovaly, ale nevzdávali jsme se a srdnatě čelili několikrát zakroucené frontě čekající před vstupem do areálu zámku. Ocenili jsme slamáky na svých hlavách, protože bez nich bychom si z dnešního dne jako památku odnesli velmi pravděpodobně úpal.

"Sami" (rozuměj bez průvodce, ale obklopeni stále se dopředu tlačícím davem) jsme si prošli všechny zpřístupněné interiéry. Strávili jsme v zámku notnou dobu a musím přiznat, že jsme se oba těšili na čerstvý vzduch a lavičky, které nás čekaly v zahradách. Trochu pozbytých sil jsme opětovně nabrali při obědě a vydali se dále do zahrad. Koketovali jsme též s myšlenkou zaveslovat si na jedné z lodiček, které půjčují na velkém zámeckém kanále, ale nakonec jsme se šli po svých a viděli tak jistě více. Například zámečky velký a malý Trianon, kašny, úhledné záhodnky plné květin (údajně ještě pěstěnějších než má babička Bělohoubková v Letkově) a podobně.

Den jsme skončili trochu dříve - asi již v pět hodin - neboť jsme se svorně shodli, že jsme utahaní jako koťata a proto naše cesta domů vedla nejpřímější cestou, pouze s drobnou zastávkou na doplnění základních, životu potřebných potravin.