Fotografií jsme během dneška nepořídili moc a tak trochu osvětlím důvod tohoto jevu. Poslední celý den v Paříži jsme chtěli věnovat opět umění, tentokrát padla volba na muzeum d'Orsay, které soustřeďuje díla - především sochy a obrazy - vzniklá v 19. a na počátku 20. století. Jde o budovu, která byla před více než sto lety zbudována jako důležitý železniční uzel v centru Paříže a na přelomu 70. a 80. let 20. století byla rozpadající se budova zachráněna před stržením ideou zřídit v nevyužívaných prostorách stánek umění.
Hned u vchodu nás překvapila varovná cedulka s oznámením, že focení je v celém areálu zakázáno a tudíž fotoaparát zůstal po většinu dne spořádaně v kabelce. Shlédli jsme díla, která jsme doposud znali pouze z obrázků. V muzeu jsou zastoupena nejen umělci slavných jmen (Monet, Manet, Gaugin, van Gogh, Delacroix, Degas, Rodin, ...), ale i tací, o nichž jsme ještě nikdy neslyšeli. Budova samotná nás udivila svou rozlehlostí a počtem místností, takže nám trvalo téměř celý den toto muzeum projít.
Nechali jsme se pohltit uměním, ale čas od času jsme mysleli i na své lidské potřeby a proto jsme po poledni muzeum na chvíli opustili a poobědvali v nedalekých Tuillerijských zahradách, které jsou pečlivě udržované (jako všechny pařížské parky), se spoustou laviček, pohodlných židliček a křesílek a v nichž by člověk dokázal sedět a pozorovat ruch snad celý den.
Po této pauze jsme se opět odebrali do světa impresionistů, nabistů, symbolistů a dalších umělců, abychom si následně užili poklidného večera v našem penzionu a prospali se před zítřejší cestou do vlasti.
